Ahoj všichni. Už jsem doma. Spousta z vás už to ví, ale kdo to nevěděl, tak teď jsem to oznámila. Jsem doma už třetí den.
Abych to vzala chronologicky. Od té doby, co jsem nepsala, jsem stihla navštívit ještě nějaká Washingtonská muzea, dokoupit pár suvenýrů pro nejbližší rodinu a přestěhovat se k Anne a Tomovi na posledních pět dní pobytu. Vzhledem k tomu, že Anne a Tom bydlí pár kilometrů od jakéhokoli nákupního střediska nebo městského centra, nebylo v celku co dělat, takže jsem se pustila do oznamovaného šití patchworkové deky. A myslím, že celkem úspěšně... jenže se mi váhově nevešla do zavazadla, takže jsem se s ní musela tahat po letištích :-)
Od šití jsem si přece jen odskočila, abych na akci pořádané českou ambasádou oslavila šedesát let od založení Rádia svobodná Evropa. Viděla jsem ministra Schwarzenberga na vlastní oči... ale hlavně po této akci jsem se rozloučila se spolupracovníky z CEPy v jedné z nespočetných washingtonských hospod. Pořád jsem si nevzvykla, že po mě chtějí doklad totožnosti. (V Americe se striktně dodržuje nalévání alkoholu mladistvým. Pozor! do 21 let...). :-) Člověk smí padnout za svoji vlast už od osmnácti, ale napít se smí až od 21.
Odlétala jsem 6. června v 6:30 washingtonského času. Najednou mi připadá, jako kdyby těch pět měsíců ani nebylo. Věci tady jsou pořád stejné, takové jako když jsem odjížděla... :-)
Ovšem oni se udály a já jsem nesmírně vděčná za tuto zkušenost. Děkuji za pravidelné čtení mých příspěvků a za přízeň, kterou jste mému blogu věnovali. Mám v plánu v blogování pokračovat, i když pravděpodobně na jiných stránkách... dám vám vědět a přidám ještě pár posledních fotografií.
