středa 9. března 2011

Jak se pere

     Když jsme se dozvěděly, že budeme mít pračku v domě, ne v bytě, neměly jsme představu, co to vlastně znamená. Pračky jsou tam ve skutečnosti dvě a obě prostorné, k tomu další dvě sušičky. Teorie je tedy snadná, tři dohromady dáme jednou týdně dávku na praní. Sušičky nám řeší problém s neexistencí sušáku na prádlo v bytě.
     Jenže sušička byla zavrhnuta téměř okamžitě, protože toto zařízení nemá dobrou pověst ve vztahu k jemnému prádlu, pleteným svetrům atp. K sušení se vrátím na konci svého dnešního příspěvku.
     Na jednu dávku prádla je potřeba 7 čtvrťáků (tzn. mince v hodntě 25 centů), což každou potenciální pradlenku nutí každé tři týdny (střídáme se, aby to bylo spravedlivé) přemýšlet nad tím, jak v době kreditních a debitních karet získat drobné.
     Otázka číslo dvě: a co barvy? Obvykle bych třídila věci na bílé, černé a pak podle barev, aby daly dohromady dávku, ale velikost pračky a nutnost občas něco vyprat nám nechává pouze dvě skupiny: světlejší a tmavší. Taky to funguje, můžete si říct, nesmíš být takový hnidopich, máte aspoň vypráno.
     Jenže kdybychom měly vypráno! Máme jen skoro vypráno. Od pračky se čtyřmi nastaveními programu, které se od sebe liší minutou praní (30, 31, 32 minut) se asi moc čekat nedá. Takže musíme být hodně opatrné na fleky od kečupu a tak podobně. Zůstanou tam, kde byly před vypráním.  Na černém oblečení se naopak po vyprání skrvny tvoří. A bílá postupně získává šedý odstín. To nám nechává poslední možnost - prát ručně.
     Tak si asi řeknete, že si z vás dělám legraci, ale přetékající koš špinavého přádla popřípadě přání si něco z věcí v tomto koši obléct dřív než proběhné další světlé/tmavé kolo, vede k tomu, že se z našeho IKEA odpadkového koše stává pračka a studentka v nejvyspělejší zemi světa se vrací do středověku. A často výsledky předčí techniku, kterou máme v stuerénu. Ta vítězí pouze v jedné kategorii a také ne vždy: ve ždímání. Už jste se někdy ručně snažili vyprat tlustý vlněný svetr a pak ho vyždímat  tak, aby nekapal? Nebo třeba osušku, která má v popisu práce nasát co nejvíce vody...
     Svoje prací zamyšlení ukončím komentářem, že ne všechno je tak zlé. Když se podaří věci vyprat a je potřeba je usušit, stačí je pověsit na věšáky na prádlo, které nám při nastěhování věnovala Annina dcera Emily, jsou to většinou takové ty drátěné z čistíren, ale svoji funkci plní skvěle. Takže prádlo pověsíte na věšáky a věšáky pověsíte rovnou do skříně. Že si zase dělám legraci? Ani náhodou, v bytě máme skutečně horko (není tam termostat, musíme brát, co nám pošlou) a všechno je suché během půldne. Tomu říkám pokork, vyprané věci se pověsí přímo do skříně!
     Ok. Tak někdy je taky potřeba vyžehlit. Ale to je otázka dvou halenek a jedněch společenstkých kalhot za dva tři týdny. Tomu ani neříkám žehlení.

Žádné komentáře:

Okomentovat