pondělí 21. března 2011

Bílý dům

      Drazí čtenáři, dlužím vám dva týdny svých zážitků, nějak se nakupily a nemám zrovna čas nebo přístup k internetu, abych se se všemi podělila. Dovolte, abych se tedy alespoň zamyslela nad návtěvou Bílého domu. Janča S., moje organizačně velmi talentovaná spolubydlící, zařídila návštěvu na dobu, kdy tu měla na návštěve svoji maminku a sestru. Vzhledem k tomu, že to muselo jít přes českou ambasádu (a buďme rádi za ni, protože stačilo mít deset lidí, a domluvili nám to, občané jiných států tak hodnou ambasádu nemají, třeba Němci), bylo z toho trochu mailování, sdělování citlivých ososbních údajů jako číslo pasu u nás cizinek nebo řidičského průkazu a čísla sociálního zabezpečí u našich amerických přátel a spolužáků.
     Minulou středu jsme se sešli na Vienna Metro station (stanice metra Vídeň, až budu mít někdy čas, napíšu fejeton na téma americké originality v pojmenovávání míst, no uznejte pojmenovat města Cambridge, York (ok, přidali New), Norfolk, Prague, Alexandria...). Odbíhám. Nasedli jsme na metro a tak jsem se nabídla, že vezmu Janin baťoh a další zavazadla k nám do práce, protože kvůli bezpečnosti člověk s sebou smí mít jen peněženku a mobil. Vyplý, samozřejmě. Stihla jsem to jen tak tak, protože jsem musela přetraverzovat kus Washingtonu, z křižovatky ulic Dvatenácté a M na křižovatku ulic Patnácté a Alexandra Hamiltona, kde je vstup pro veřejnost. Ale co se nestalo, nepustili mě dovnitř!!!!
     Ptáte se proč? Protože údaje, co měli od ambasády neseděly s mým pasem. Ale ještě pro mě netruchlete, řekli mi, že můžu přijít odpoledne. Takže jsem se na podpatcích vydala zpět na Devatenáctou ulici, cestou se mi v mysli usadila vzpomínka na pobyt na Ukrajině a okamžik, kdy jsme zjistili, že nám nějaká Olga v kanceláři prodala naše lístky někomu jinému a my jsme vyseli ve velkém vzduchoprázdnu, zda se dostaneme domů a za kolik... To jsou takové volné asociace o lidských chybách. Přiznám se, v první chvíli jsem se podezdřívala, že jsem to spletla já. Znám se, pravidelně udávám své datum narození jako rok 2011, nebo jiný současný rok. A Janča S. se zase přiznala, že měla celou dobu strach (než si ověřila údaje, které poslala na ambasádu), že to byla ona, kdo mi takto zkazil návštěvu v Bílém domě.
     V práci jsem se poctivě pustila do zpracovávání slovenských politických stran a po obědě jsem se (opět na podpatcích, přezutí jsem si nevzala) vydala zpět k Bílému domu. Tentokrát jsem si musela vystát frontu dlouhou, no dobrých 50 metrů... myslím, že Bílý dům je jediná věc na kterou američané stojí frontu. Asi protože je jenom jeden. Vlastně ne, polde pastora Roda Stafforda lidé stáli frontu na nejnovější iPad... ale to jen aby ho měli první den, co je v prodeji. To se nepočítá.
          Abych to zkrátila, pustili mě tam! Prošla jsem dvěma dalšími bezpečnostními kontrolami a byla jsem uvnitř Bílého domu. Ale musím se vám přiznat, mám takovou vnitřní tendeci to srovnávat s tím výletem na Kokořín... Well, na Kokoříně jsem zatím nebyla, mám to zatím v seznamu úkolů, takže na poctivé srovnání si budu muset ještě počkat. Chodba lemovaná fotkami amerických prezidentů v akci (podpis dohod z Camp Davidu, Velikonoce na trávníku před Bílým domem, svatba dcery R. Reagana - tedy myslím, že to byla ona, Vánoce a Clintonovi zdobí stromeček), pak místnost s talířky, které používali různí prezidenti, červený, zelený a modrý salonek, jídelní sál pro 130 lidí (ale nevypadal)... koberce byly shrnuté na kraj, aby po nich návštěvníci nešlapali. Několik historických artefaktů a obrazů. Já to chápu, je to v provozu, takže nemůžou lidi pustit všude. Rozhodně bude zajímavé se známým chlubit, že jsem byla v Bílém domě, tedy vy už víte, jaké to tam je. Jen jsem zvědavá na ten Kokořín. Asi si dám párek, ten jsem si v Bílém domě dát, pravda, nemohla. Přidávám pár fotek z mobilu.
Abyste viděli, že jsem tam fakt byla. Je to východ z Bílého domu.

Několik kroků dál.
Ještě o trošičku dál.

Pohled z příjezdové cesty Bílého domu na Washintonův památník - ta špice v dálce. Nevím, co má kdo proti hodinám na Náměstí Svobody.



Strom v zahradě Bílého domu, zdál se mi docela hezký, tak jsem ho vyfotila.

Příjezdová cesta. Nebo odjezdová asi záleží na směru, kterým jedete.



Žádné komentáře:

Okomentovat