 |
| Vchod do našeho domu. |
 |
| Náš dům. Byt je v prvním patře a jsou to všechna 4 okna zleva. |
To znamená, že slyšíme, co se děje v okolních bytech. Maminka vedle nás někdy ztrácí nervy se svým dítětem. Ti, co bydlí nad námi, nám soustavně skřípou nad hlavou. Netuším, kde bydlí ten člověk, kterého často slyšíme kolem půlnoci, jak začíná cvičit na elektrickou kytaru. V sobotu, pravděpodobně v bytě vedle nás, se schází větší skupna lidí, aby sledovala zápas. Typuji to na fotbal, ten náš, evropský. To všechno se jakž takž dá. Tedy až na to dupání uprostěd noci, někdy i ve dvě ráno.
Ale včerejší noc byla unikum. Je těžké určit, odkud některé zvuky jdou, nicméně někde v okolí, buď u nás v budově, nebo vedle, si někdo začal pouštět hudbu. Jelikož nejsem fanda do tvrdé muziky, netuším, co je to za styl. Typuji hardrock nebo metal. Hodně rytmu a zpěvák ječí do mikrofonu. Ať si to poslouchají, když se jim to líbí, ale nemusí s tím otravovat své okolí v jednu ráno. V ten okamžik jsem skutečně litovala, že nemám americký telefon, protože bych okamžitě zavolala policii. Bližní nebližní. Chvíli jsem se pokoušela hudbu přehlušit audioknížkou, kterou jsem si pouštěla na mobilu - mimochodem velmi kvalitní autor, C. S. Lewis a jeho klasika Mere Christianity - ale pak jsem ze zoufalství vstala, abych zavřela okno. Ovšem manévr se nepovedl stoprocentě a nějakým záhadným způsobem jsme se zapletla do šňůry od sluchátek a jedno jsem utrhla. Je to druhý nejkurióznější způsob, jakým jsem přišla o sluchátko. Myslím, že to před lety ustřižené vinohradskými nůžkami při vinobraní pořád ještě vede.
Ovšem ne všichni sousedi jsou zlí. Jeden se jmenuje Christian a máme ho nesmírně rády, i když jsme ho ještě neviděly. Nebo možná ano, ale nepoznali bychom ho. Má totiž nezabezpečenou wi-fi síť.
 |
| Zátiší s knihami. Nemusíme je přečíst všechny. Jen skoro všechny. |
Žádné komentáře:
Okomentovat